dny: 103-091 090-081 080-071 070-051 050-041 040-035 034-025 024-020 019-015 014-010 009-005 004-000 kompletní fotogalerie

den 072

V práci šéfik na mě: Tohle je dobrej zákazník, dej si záležet. Oprava pc byla jednoduchá, jen nastavení a trošku očisty registrů. Když si ho týpek vyzvedával, říkal jsem co a jak nastavit. Zajímavej přízvuk, odkud jseš. Čechy. Tak proč nemluvíš česky. Hehe, překvapeně jsem koukal. Nedávno byl dokonce za rodinou v Pardubicích. Pokecali jsme o i bajkách, pohoda. Svět je malej.

im00.jpg
Tina si nechala narovnat vlasy, tak jí za to Dwain dal desetkrát na bench :-)

den 073

Vejkénd, počasí udejchatelný takže hurá na bus na Nort Shore. Maso jako vždy. Trefil jsem jen bokem jeden strom :).

im00.jpg
všude vlhko jako kráva, ale když to dá typ před váma, tak to musíte dát taky ne?

im00.jpg

im00.jpg
občas se do cesty připlete potok

im00.jpg
konečne jsem zahlíd nějaký lehký, sportovní auto, takže ne všichni razej heslo: "objem ničím nenahradíš"

den 074

Neděle, nic se nedělá. Doplnil jsem za dvacku zásoby poživatin. Odpolko jsme šli všici bruslit na staďák. Bylo to tam vyzobený jak na dýze, světla, hudba, sranda. Stejně jako na kolečkáčích mi jde jezdit rychle, ale brždění je horší... Večer byla vtipná nálada, tak jsme pokračovali v lidském benč-pressu. Dwayne dal Sumiku a Tinu najdednou, já dal Tínu a ona zase mě :-)

im00.jpg
sakra tenhle výhled k snídani mi bude chybět

im00.jpg
jak přeměnit obývák v malou posilovnu :)

den 078

Holly F*ck. Jestli jste si říkali, jóó, dobrej nářez, ty fotky z bajkování, dobře to tam hrotí. Tak to je čaj proti dnešku. Ráno do džobu, klasika, ale díky mýmu brutálnímu multitaskingu, jsem měl všechny kompy hotový do oběda, tak šefik: je hezky, nechceš jít domů? Napíšu ti hodiny do tří. Hehe, jasně sluníčko, osum stupňů, rovná se frčák na Nort Shore.

Pedáluju nahoru, nikde nikdo, jen v půlce jsem potkal rozdováděnej válec hrnoucí si to dolů, kdoví jestli to ubrzdil. Po hoďce, skoro nahoře, potkal jsem dva kousky, tak jsme pokecali, pohoda. Jenže, týpci nebyly žádný másla, mířili na Dabl Blek Dajmond (aka dva černý kosočtverce, označení těch nejtěžších trailů, jen pro sebevrahy). Tak mi to chroustá v palici, minuli jsme dvě holčiny, jedna na mým kole, co se chystali dát středně těžkou modrou. Říkám si kua, žiješ jen jednou drž se typů, nebuď baba. Hehe.

Optimizmus brzo došel, trail začínal zhusta, metr a něco dropem. Říkam, chlapi, možná až si koupím chrániče, páteřák a integrálku jako máte vy, zkrátím sedlovku a vyměním představec, hehe. No ten druhej jel nakonec taky kolem. Pak už se jen střídaly lávkový pasáže z ukrutně úzkejch klád, dropy, downhillový pasáže a tak. Ten starší to měl hodně najetý takže jsme vždy zastavily a povídal něco ve stylu: vidíte tu uzonkou kládu, tak tu musíte trefit, pak je tam klopenka doprava, další lávka, nahoru na metrovej šutr a pak drop dolů, to uvidíte, hlavní je nebrzdit...

Královsky jsem se bavil, dal sem si přes půlku těch zabijáckejch věcí, fakt MEGA nářez, lávky vysoko, dropy hluboko. Permanentně tlumiče na max, brzdy na max, a největší převodník furt škrtal o zlomy. Některý věci tam byly fakt nepochopitelný, lávka na šířku gumy co se vlnila nahoru a dolu jak lochneska. Dropy do placata a skoro končící stromem. Sjezd skály co bych vylez leda jištěnej lanem. Ke konci už bylo docela i šero, takže člověk přehlíd šutr, ten ho hodil na kořen, po kterým u o metr ujelo přední kolo a už se válel. Na poslední lávce- sjezdu, to Rossovi ujelo, dal si na kokos a ohnul kotouč brzdy do pravýho úhle. Nějak jsme to vyklepali a hurá domů. Chlapi mě pochválili, že udržuju tradici, že všichni Češi jezděj jako hovada (viz. Mároši a Gaspi, který znali).

Zase jsem se bavil z kopce na autobusák kde auta musej jet 50 a já si to tam frčím přes semde. Pivko, hambáč, bus domů, hadry pračka a sušička, kolo ošpléchnout, gigi ošpléchnout a jsem jako novej a můžu přežít zase pár dní v práci. Hehe. Každopádně jsem nejspokojenější na světě, tohle jsem chtěl vždycky jezdit, jen doteď vždy nebyly prachy na pořádný kolo a nebylo moc kde. Tady se to potkalo a jsem v ráji. Kdybych se nevrátil, nedivte se.

im00.jpg
Úvod do trailu : jako vždy tenhle objektiv zkresluje, na fotce to vypadá v poho ale v reálu to je metr a půl drop rovnou dolů, kdoví jestli by to můj vzducháč přežil :)

im00.jpg
nechť tě provázi rovnováha...

im00.jpg
jasně kládička končí 3/4 metrovým dropem, proč ne, taky jsem jeden dal

im00.jpg
to dáme ne?

im00.jpg
jasně :)

im00.jpg
vpravo je lajna pro ufouny, vidět to naživo, nechapal jsem

im00.jpg
fígl je najet rychle, trefit to a pak prostě jenom rolluješ, do kopce, z kopce, šlapání ti rozhodí balanc :)